Rok 2021 končí a já – možná jako mnozí z Vás – bilancuji. Pro mne to byl nejlepší rok mého života. Ano, ten dosavadní nejlepší rok…v tom, co jsem se nového dozvěděla o sobě. Nové měnící se situace, které přinášely nové úkoly a výzvy, ve mne otvíraly nové, nepoznané komnaty. Dnes můžu říct, že jsem poznala mnohem více sama sebe a tím myslím především tu část mého já, které sídlí v mém srdci. Znovu a znovu jsem se vydávala na cestu právě směrem dovnitř a nacházela odvahu překonat i strach z poznání, co tam najdu. A na té cestě jsem zjišťovala, kým jsem. Poznala jsem své strachy, nejistotu, obavy, ale i silné stránky, své záměry, své touhy, své poslání.
Tento rok mi přinesl především mnohem hlubší komunikaci s tou složkou mého já, které říkám sebehodnota. Objevovala jsem nové a nové způsoby, jak se s ní potkávat, jak jí poznávat a ukotvovat tak, aby se stala oporou mého života. Vím, že je to práce, která nikdy nekončí, to je ale na tom všem to nejkrásnější. Je to dobrodružství, které mne naplňuje radostí z každého nového zážitku s mými schopnostmi a odvahou překonávat negativní věci a jít do nových výzev naplno.
Škola neurolingvistického programování mne naučila „abecedě“, jak najít společnou řeč se svým mozkem, jak poznat svá podvědomá nastavení, ale i jak dokázat ovlivnit svůj emoční stav a nenechat se týrat myšlenkami, které lze zastavit a následně nahradit novými. A díky této škole jsem potkala nové lidi, které dnes již nazývám svou druhou rodinou. Jsme na společné vlně a dokážeme se semknout, jeden druhého podpořit, ale i poradit a pochválit.
Dívám se na obálku své připravované knihy a prožívám intenzivní pocit naplnění a štěstí. Už chybí pouze posledních pár vět, to velké finále. Něco jako poslední píseň v operetě, poslední záběr ve filmu, poslední řádek básně. A já vím, že už to mám všechno připravené ve svém srdci, stačí sednout k počítači – hluboce se nadechnout a dopsat jí.
V ruce držím klíče od své nové kanceláře na nejprestižnější adrese v Praze12 – v budově krásného nového magistrátu.
Čeká mne realizace mnoha nových projektů, které už jsem letos zahájila a připravila pro ně základy, na kterých můžu stavět.
Přicházejí ke mně úžasní lidé, které doprovázím na cestě k jejich sebehodnotě a těší mne každá dobrá zpráva, kterou mi sdělí. Je úžasné přímo zažívat skutečnost, jak je každý z nás silný a schopný a stačí mu ukázat cestu k sobě samému, aby tomu také uvěřil. Je jedno, jestli dlouho stál na jednom místě, klečel na kolenou anebo dokonce ležel pod tíhou událostí na zemi. To uvědomění, že máme v sobě vnitřní zdroj k tomu, abychom znovu dokázali napnout svaly, ucítili příliv energie a vstali….a udělali nový krok, novým směrem. To poznání, že na začátku je nutné pevné rozhodnutí, které nás pak podrží i v období, když to bolí, když to od nás vyžaduje úsilí a odvahu překonat naše staré strachy. Ano, osobní rozvoj není cesta růžovou alejí, ale cesta, které dává smysl právě to, že jsme se rozhodli někam dojít, navzdory možným překážkám.
Já jsem takové rozhodnutí učinila na konci letošního roku, v listopadu. Rozhodnutí pomoci své nemocné mamince – naplno, bez kompromisů, bez pocitu, že něco ztrácím. A to, co jsem zažila u jejího lůžka, mne neskutečně posílilo. Mou největší radostí letošního roka je to, že se maminka zotavila a dnes už znovu začíná chodit s chodítkem, že se znovu usmívá. 3. ledna jí bude 92 let a já v ní vidím znovu tu silnou ženu, která popírá svůj věk, která se zajímá o vše, co se děje ve světě, které úsměv je ten nejkrásnější na světě.
A proto byl tento rok pro mne nejlepším rokem mého života a věřím, že ten další bude taky tím nejlepším. Těším se na nová odhalení a poznání sebe samé, na nové výzvy, ale především na to, že mi pomůže mé pevné rozhodnutí jít do všeho s otevřeným srdcem plným lásky, soucitu, vděčnosti a úcty k sobě samé i ke všem ostatním.
Tak šťastný nový rok 2022, přátelé…