Co je cílem komunikace?

Slovo komunikace je velmi často používané a proto se může zdát, že každému je jasné, co to slovo skutečně znamená.

Velmi často se stává, že lidé vnímají komunikaci jako konfrontaci, bitvu, která má vždy vítěze a poraženého.

Pod slovem komunikovat se často skrývá přesvědčení, že dobrá komunikace je tehdy, když se mnou ten druhý souhlasí, když vidí věci stejně jako já. Takže v konečném důsledku je komunikace vnímána jako bitva o pravdu

a jak je známo, když má jeden pravdu, tak ten druhý účastník komunikace musí mít automaticky „nepravdu“.

Pokud by měla nastat jakási shoda, tak tomu říkáme kompromis, který vzniká tím, že tzv. každý ustoupí z části své pravdy a přijme část pravdy toho druhého i v případě, že s tím plně nesouhlasí.

Kompromis ale nebývá „spravedlivý“, obvykle jeden ustoupí více a ten druhý méně a v konečném důsledku ani jeden z účastníků není úplně spokojený.

Dalším řešením komunikace pojímané jako „bitva“ anebo spor, je konsensus. Jedná se o dohodu ve smyslu optimálního vítězství, tj. nalezení takového nového řešení, které vyhovuje oběma stranám cestou vyjednávání.

Co když ale komunikace vůbec není o boji, o sporu, o bitvě? Co když komunikovat znamená spíše poznávat, sdělovat a poslouchat sami sebe i ostatní lidi?

Definice komunikace z pohledu vědomého člověka zní:

Komunikace je proces výměny informací ve vnitřním a vnějším světě a navzájem mezi nimi, tj. ta, kterou vedeme sami se sebou a s vnějším světem. Tak, jak komunikujeme s vnějším světem my, tak vnější svět komunikuje s našim vnitřním světem.

Kvalita našeho života je přímo úměrná kvalitě naší komunikace samých se sebou a s našim okolím.

Ovládnout komunikaci znamená ovládnout sami sebe.

Cesta k přímé komunikaci s našim vnitřním světem, s našim podvědomím vede přes osobní rozvoj, kde odstraňujeme postupně ty bariéry, které nám brání promlouvat sami se sebou jako s člověkem vědomého si vlastní hodnoty, přijímající sám sebe jako jedinečnou bytost.

Význam komunikace je především v reakcích, které vytváří.

A reakce souvisí s tím, co od dané konkrétní komunikace očekáváme, tj. s jakým cílem se do komunikace pouštíme.

Proto je velmi důležité si stanovit, co od komunikace očekáváme, co bude pro nás přijatelným výsledkem.

Přesně definovaný cíl velmi ovlivní celý průběh naší komunikace.

To, jak budeme reagovat na zpětnou vazbu od druhého člověka, jak se postupnými kroky budeme přibližovat k našemu cíli.

Obecním cílem komunikace je to, abychom si s druhým člověkem porozuměli, tj. aby ten druhý pochopil přesně, co od něj chci, co mu přesně chci říct. Až v té chvíli má možnost se svobodně rozhodnout, jak na dané informace bude reagovat. Svobodné rozhodnutí znamená říct svůj názor s plnou odpovědností za své rozhodnutí.

Na druhou stranu, my máme plné právo pak jeho reakci přijmout anebo odmítnout a to taky s plnou odpovědností.

Pojďme si to všechno ukázat na příkladech:

První situace: Mám problém s jedním úkolem v práci a potřebuji pomoc. 

1. Cíl: Chci od kolegyně informaci, jestli by mi pomohla.

Takže jak by mohla proběhnout komunikace?

Jitko, prosím Tě, mohla bys mi pomoci s tímto úkolem?

 V případě kladné odpovědi je vše v pořádku a my můžeme její pomoc využít.

Co se stane, když dostaneme zápornou odpověď?

Odpověď kolegyně může být např.

Ne, nemám čas/ Ne, neumím to/ Ne, není to moje povinnost.

V této chvíli nám naše podvědomí obvykle již nic dál nenabízí a my cítíme frustraci/bezradnost/vztek a vnímáme reakci kolegyně jako konečnou, tj. náš problém není vyřešen.

1. Cíl: Chci získat informaci, která by mně posunula na cestě k řešení problému

V případě, že odpověď kolegyně začne slovem Ne, pro naše podvědomí to ještě nebude cíl, ale pouze první reakce na cestě k cíli a velmi rychle nám nabídne další otázky.

Může znít takto: A nevíš, na koho bych se mohla obrátit, kdo by mi pomohl? anebo V čem bych Ti mohla pomoci já, abys měla čas mi pomoci Ty? Můžeš mi poradit alespoň první krok, webovou stránku/normu/, kde mám začít? Věř mi, moc by mi pomohlo, kdybys mi pomohla.

Tyto odpovědi dají mnohem více informací k tomu, aby se kolegyně mohla rozhodnout, jestli mi pomůže anebo ne a to dokonce s tím, že získala i nabídku nějaké protislužby.

1. Cíl: Pokud si chci utvrdit, že daná kolegyně mi určitě nepomůže, tak, jak to již udělala např. včera

V tomto případě mi podvědomí „nabídne“ takovou formulaci otázky, která již v sobě bude mít i námi očekávanou odpověď: Nepomůžeš mi s tímto úkolem? Obvykle dostaneme odpověď „Ne“ a naše podvědomí už nám nic dál neposkytne.

Druhá situace: Chci si něco dát k jídlu.

Otevřu si ledničku a dívám se, co v ní mám.

1. Cíl: Chci si „zamlsat“.

Hledám, dokud nenajdu něco sladkého anebo jídlo, které mám ráda bez ohledu na jeho nutriční hodnotu a úroveň mého hladu

1. Cíl: Chci se najíst tak, abych nasytila své tělo.

Budu hledat něco, co tomu bude odpovídat – např. hotové jídlo, sýr, tj. potravinu s určitou výživovou hodnotou.

1. Cíl: Chci zahnat nudu.

Může se stát, že si dám něco a v takovém množství, že po chvíli ani nebudu vědět, co to bylo, ale bude mi těžko.

Třetí situace: Chci volat kamarádce.

1. Cíl: Jenom tak si „pokecat“.

Povídáme si o různých tématech a najednou zjistím, že mi utekla celá hodina

a musím kamarádku přerušit, abych mohla telefonát ukončit.

1. Cíl: Zeptat se, jak se daří a jestli jí můžu v něčem pomoci a to v délce max. 15 min.

Naše podvědomí nám již u pozdravu „našeptá“ ta správná slova: např. Mám čtvrt hodiny a ráda bych věděla, jak se Ti daří.

To znamená, že dám předem určitý časový rámec délce mého rozhovoru, na který můžu navázat po jeho uplynutí.

Čtvrtá situace: Chci se svým partnerem probrat, kam pojedeme na dovolenou:

1. Cíl: Chci mu říct, kam bych chtěla jet

Mé podvědomí mi „našeptá“ otázky typu: Přemýšlím, kam pojedeme na dovolenou

Partnerova pozornost klesne ve chvíli, když si vyslechne Vaše návrhy.

A kdybyste chtěla pokračovat, Vaše podvědomí Vám nepomůže. Takže najednou z Vás může „vypadnout“ výčitka typu: Ty mně neposloucháš, Ty se o naši dovolenou nezajímáš, Ty se mnou nikam nechceš jet…ale ta už Vás neposune dál.

 Cíl: Chci se domluvit na konkrétním místě naší dovolené a vybrat 3 varianty termínů

Mé povědomí mi ukáže směr komunikace např. takto: Ráda bych se s Tebou domluvila na tom, kdy a kam pojedeme na dovolenou.

Pokud partner v té chvíli odmítne diskusi, naše podvědomí nám bude přímo „nahazovat“ další. možnosti: Můžeme se domluvit na zítra večer? Já potřebuji vědět, kdy si mám naplánovat dovolenou. A bude pokračovat tak dlouho, až se realizuje min. první krok, tj. termín, kdy se o tom spolu pobavíte.

Stanovení cíle je výsledkem našeho vnitřního rozhovoru.

Proto dávejte velký pozor, s jakými myšlenkami se pouštíte do komunikace hlavně v situaci, kdy Vám na reakci Vašeho diskusního partnera záleží.

Je to něco, jako když se snažíte navléknout nit do oka jehly. Když do toho jdete s myšlenkou, že se netrefíte, budete mít pravdu.

Pokud s tím, že se určitě trefíte, tak to zkoušíte tak dlouho, až se Vám to podaří, takže i v tomto případě budete mít pravdu.

Rozdíl byl v tom, jaký očekávaný výsledek jste nabídli Vašemu podvědomí proto, aby Vám ho splnil.

Tak co, přesvědčila jsem Vás o tom, jak je důležité mít u komunikace ten správný

cíl?

Pokud ano, tak to znamená, že jsem si ten svůj naformulovala správně a že mé podvědomí mně dovedlo k cíli.

Pokud ne, prosím, napište mi a já budu s Vámi komunikovat tak dlouho, dokud Vám neposkytnu dostatek informací k tomu, abyste se s plnou odpovědností mohli rozhodnout o tom, jestli si ten cíl budete chtít stanovovat, anebo ne.