Jak nám „koronavirová doba“ otvírá cestu k sobě.

Dnešní koronavirová doba je tou nejhlubší sondou do našich strachů, přesvědčení, víry, životních priorit ale i odvahy, odhodlání, finanční inteligence, schopnosti pružně reagovat a ochoty transformovat svůj život na novou úroveň v neobvyklých životních podmínkách. Je jako rentgen, nebo dokonce magnetická rezonance, která nám nekompromisně odhalí všechno to, co jsme možná tušili, ale nechtěli přiznat, anebo jsme se tvářili, že se o nic nejedná. Odpovězme si na otázku: Jak se máme postavit k těmto novým anebo doposud nepřiznaným informacím o nás samotných?

Koronavirus nám ukázal, co nás tam někde uvnitř „ bolí“, jaká nám škodící přesvědčení v nás „bují“ a tím nám dal velmi důležitý impulz k tomu, abychom udělali nápravu. Na rozdíl od toho hmotného viru, který vyžaduje to nejvyšší nasazení všech zdravotníků v nemocnicích, si můžeme od myšlenkových „virů“ pomoci my sami, každý z nás. Je velmi důležité si uvědomit, že ta pomyslná sonda velmi často nejde až do našeho „středu“, ale končí tam, kde je obvykle naše největší bolest. Proto se častokrát dozvíme především to, co nám nejde, čeho se bojíme, co nás v minulosti zranilo tak, že i dnes neseme psychické následky. Čím máme na duši více šrámů, tím více se bojíme jít do jakékoliv akce, která by nám tyto šrámy připomněla, ba co víc, znovu otevřela.

Je zajímavé, že v mnoha životních situacích se snažíme zjistit tu hlavní myšlenku, jdeme k tzv. jádru věci a teprve tehdy máme pocit, že jsme něco dokončili, pochopili, že jsme pokročili. Když nás bolí něco v našem těle, podstoupíme vyšetření, která nás dokáží doslova zmapovat kousek po kousku, abychom věděli, co nás konkrétně bolí a jak to vyléčit, odstranit. A právě naopak, čím více nás to bolí, tím naléhavěji to chceme řešit. Ale když nás bolí duše, naše reakce je „bojuj anebo uteč“ a my se pohybujeme v těchto dvou polaritách – buď jsme na sebe i jiné agresivní, anebo naopak, předem kapitulujeme. Přitom nás může úplně jiným směrem posunout jediná otázka : Proč se mi to v životě děje? Otázka Proč? má být směřována do našeho nitra, pouze tehdy nám otevře cestu k odpovědím. Pokud se ptáme na to – Proč mi to někdo dělá? anebo Proč mi okolnosti brání uspět? ptáme se totiž na důsledek a ne na příčinu našich potíží. Otázka Proč? – kdy současně ukazujeme na sebe – má obrovskou moc, která nám postupně otevře dveře až do té nejtajnější místnosti naší bytosti, kde máme všichni uložený svůj zdroj energie pro náš život. Věřte mi, ta námaha se vyplatí, je to jako cesta do středu Země, kde je obrovský zdroj tepla. My totiž cestou do naší duše zjistíme, že všechno, co nás omezovalo, co nás trápilo a dokonce i bolelo, byly nánosy. Nánosy v podobě našich vnitřních programů a přesvědčení, které byly do našeho podvědomí vloženy právě někým blízkým z našeho okolí anebo událostmi. Že to nejsme my, je to něco, co proniklo k nám zvenčí. A to je velmi dobrá zpráva, protože když to nejsme my, tak to můžeme měnit, odstranit, vyléčit. Ten zážitek, když otáčíte klíčem do komnaty své duše, je totiž nepopsatelný, to je potřeba zažít. Říká se tomu cesta osobního rozvoje a já k tomu přidávám cesta k sobě samému. A víte, co máme v té komnatě naší duše napsané všichni?

Jsi plnohodnotný. Jsi vítěz. Věř sám sobě, protože v tobě je část univerzálního zdroje. Cokoliv si budeš přát a budeš si věřit, ti bude umožněno dosáhnout.

K cíli dojdeš pomocí 3 kroků :

• věř si, že za všech okolností najdeš řešení
• vypusť z duše svůj sen, vyslov ho jako přání a napiš jako cíl
• jdi do akce – přijímej nové impulzy, možnosti a hlavně kráčej